První adventní neděle, tedy železná


Nejkrásnější období v roce právě přichází. Všechno voní skořicí, pečou se perníčky, píše se dopis Ježíškovi… Čtyři neděle, které nás dovedou až pod stromeček. V letošním roce advent začíná v neděli 2. prosince a končí v pondělí 24. 12. o půlnoci. Tak co, těšíte se? A už máte adventní věnec?

Co je advent?

Označení advent vychází z latinského slova „adventus“, což znamená příchod, objevení se, nástup. Tento svátek je součástí křesťanských tradic sahajících až do 4. století a odkazuje na období přípravy (nejen duchovní) na Vánoce, kdy očekáváme příchod a narození Ježíše Krista. Ale i když nejste věřící, můžete dobu předvánoční vesele slavit a těšit se na Štědrý den.

Adventní věnec, už ho máte?

Symbolem období adventu je adventní věnec. Jeho původ se datuje do 16. století, ale v podobě, v jaké ho známe dnes se objevil až v 19. století. Podle historické tradice by měl být věnec fialový – je to barva pokání, půstu a čekán, a fialová se během vánočních mší dodnes používá jako barva mešního roucha. V Americe sice z fialové udělali modrou, ale s postupem času, módy a trendů se i u nás začaly vyrábět věnce všelijakých barev – pestrobarevné, zlaté, bílé...
Kdysi se věnec vil z jehličnanů, jakožto symbolu života, důležité bylo postavení svíček – světové strany, i samotný tvar věnce – kruh, jež je symbolem jednoty, ale ani tyto zvyky už nejsou pravidlem. Co zůstalo nezměněno je však zapalování svící. A tak každou neděli, proti směru hodinových ručiček, zapalujeme světlo, které rozzáří temnotu.
Adventní věnec si samozřejmě můžete koupit v obchodě, ale vyrobit si ho je zábavné a velice jednoduché. Navíc budete mít jistotu, že druhý takový nikdo nemá, tak pokud máte chuť a trochu času, zkuste to. Inspiraci najdete všude a fantazii se meze nekladou – věnec přece nemusí být kulatý. Svážete pár větviček, přidáte nějakou mašli, 4 svíčky a je hotovo. A pokud nemáte čas, úplně stačí, když si vyberte nějaký větší talíř a na něj vše – svíčky, ozdoby – jen hezky poskládáte.

Imagem


Mami, už máme adventní kalendář?

Děti milují otevírat okénka a vyjídat čokoládu z adventního kalendáře, známe to všichni. Tradice takového kalendáře sahá do dob dávno minulých a prolíná se se vznikem adventního věnce.
Aby lidem čas a těšení se na příchod narození Ježíše Krista utíkal rychleji, zapalovali prý postupně každý den svíci. Jiné zdroje uvádějí, že se na dveře křídou namalovalo 24 čárek a den po dni se pomalu škrtaly.
První tištěný adventní kalendář se objevil v roce 1902 – měl tvar hodin a čísla od 13 do 24. V roce 1903 v Mnichově vytiskli kalendář s 24 okýnky ke stříhání a nalepování a čokoládový adventní kalendář, jak ho známe dnes, vznikl v roce 1930.
Mně takový sladký kupovaný kalendář vydržel maximálně týden, ale když mi ho vyrobila babička… Z látky ušila stromeček, na kterém bylo 24 kapsiček a v nich jsem každý den objevila nějakou dobrotu nebo maličkost. To bylo něco! Líbí se mi, že takový domácí adventní kalendář se vrací ke tradicím a navíc není jen o sladkostech.
Ale i velké firmy se snaží přijít s obměnou a vymyslet něco nového: jako jsou hry, cd s příběhem na každý den, kreativní zábava, vědomostní kartičky apod. My dospěláci pak můžeme místo hromadění (tedy každý den něco dostávat, byť jen čokoládku), každý den jednu věc z naší domácnosti vytřídit – něco jako obrácený adventní kalendář. Je to vlastně takový malý předvánoční úklid a věci, které vytřídíme a je nám líto vyhodit, můžeme darovat na charitu nebo někomu potřebnému.

Barbora a Mikuláš, kdo to je?

V prvním prosincovém týdnu slavíme hned dva svátky svatých: svaté Barbory a svatého Mikuláše. Mikuláše zřejmě slavíme všichni a čokoládové figurky s jeho podobiznou nás straší v obchodech už od září. Ale co Svatá Barbora?
4. prosince v úterý slaví všechny Báry své jmeniny. Ta naše, svatá Barbora, je patronkou horníků, dělníků, kuchařů… a vánoční tradice ji navíc spojuje se všemi vdavekchtivými slečnami. Slečny toužící po ženichovi, by se měly na svatou Barboru vydat pro větvičku – nejlépe třešňovou – a tu mít doma ve vázičce až do Vánoc. Pokud větvička rozkvete, je zaděláno na veselku.
Zvyky s „barborkou“ se však liší kraj od kraje. Někde se peče speciální pečivo, jinde chodí ženy v bílých prostěradlech a rozdávají maličkosti jako to 5. 12. dělají čert s andělem… ale je fakt, že tento zvyk se udržuje méně a většinou na vesnicích – ve městě spíš natrefíte na Mikuláše.
Svatý Mikuláš – nebo jeho obdoba Santa Claus – je (mimo jiné) patronem dětí a jeho svátek je mezinárodně spojován s odměňováním hodných dětí drobnými dárky. Slaví se 6. 12. a v předvečer jeho svátku se to v ulicích jen hemží všelijakými andílky a čerty, které doprovází Mikuláš v biskupském oděvu. Společně obcházejí domy, sousedy, hospody a rozdávají pamlsky, případně uhlí. Také tento zvyk má velmi dlouhou tradici a znám je z Německa, přibližně od 10. století. V Čechách spadají první záznamy o slavení svátku svatého Mikuláše do 14. století.

Imagem

Ale ať už slavíte Barborku, Mikuláše, vijete věnec nebo přemýšlíte, co dát dětem do kalendáře, pamatujte, že advent má být dobou zklidnění, rozjímání a radosti, nikoli bojem o vánoční dárky v přeplněných obchodních domech. Přejeme vám klidnou první adventní neděli.

Zdroj (foto): Pixabay.com

Jak slavíte advent vy? Podělte se s ostatními maminkami.