Rozhovor: Máme školku v zahradě s maringotkou


Pro správný rozvoj osobnosti a schopnosti smyslového vnímání je důležité vést dítě ke vztahu k přírodě a zvířatům. Zajímavou možností je lesní mateřská školka, kde většina aktivit probíhá venku a předškoláci tak mohou pozorovat, jak se příroda během celého roku mění. Jednou takovou organizací je i lesní klub na Vsetínsku, který má zázemí na zahradě s maringotkou. Jak konkrétně tam vzdělávání funguje nám popsala hlavní pedagožka Mgr. Jitka Sedláčková.
Rozhovor: Máme školku v zahradě s maringotkou

Kdo vlastně přišel s nápadem vytvořit školku na zahradě s maringotkou?

Byla to souhra okolností. Zrovna jsme hledali nové místo pro naši školku, které bude blíže Vsetínu a bude lépe dostupné. Dostali jsme tip na majitele pozemku, kde už maringotka stála. 

Jak na takhle neobvyklé zázemí reagují rodiče a děti?

Lesní školky obecně mají různá zázemí, maringotky, jurty, chatky apod. Většině rodičů se maringotka po rekonstrukci líbí a oceňují příjemné prostředí. Stěny máme zatepleny ovčí vlnou z lokální produkce, matrace, na které děti po obědě odpočívají, je vyrobena také z ovčí vlny. V chladnějším období se přirozeně setkáváme také s obavou rodičů, zda dětem nebude zima, protože v maringotce topíme v kamnech. Osvědčilo se nám, že pokud je venku chladněji a s dětmi chceme přijít již do tepla, koordinátorka nebo asistentka se vrátí do maringotky dříve, zatopí a děti tak čeká příjemně vyhřátý prostor. Ve velkých mrazech používáme ještě generátor a přitápíme elektřinou. Děti jsou v maringotce spokojené.

Je důležité pěstovat v dětech vztah k přírodě.

Kolik dětí školku navštěvuje? A kolik je paní učitelek?

Nyní je kapacita téměř naplněna, 16 dětí předškolního věku. Na jednu průvodkyni připadá maximálně 8 dětí, ale do tohoto počtu nezahrnujeme školáky, kteří jsou na individuálním vzdělávání a také k nám chodí. 

Jaká je provozní doba školky? Standardně od 7 do 17 hodin, nebo u vás funguje zkrácený režim?

Fungujeme od 7:15 do 15:15, některé dny do 16. hodiny.

Jak probíhá typický školní den? 

Scházíme se mezi čtvrt na osm a půl osmou ráno a společně vyrážíme směrem k zázemí. Na louce u potoka děti rády snídají nebo svačí. Pak máme ranní kruh, kde se přivítáme a povíme si, jaký program nás ten den čeká. A potom je to různé, záleží na počasí, náladě nás všech, programu dne. Buď vyrážíme na tematicky zaměřenou výpravu různými směry do okolí a k zázemí přijdeme v průběhu dopoledne, někdy až k obědu, nebo vyrazíme do zázemí hned a program probíhá na zahradě. Každý den máme připravený rozvrh, který vychází z měsíčního plánu, ale snažíme se být přítomní, všímaví a reagovat na potřeby dětí. Chceme vytvořit rovnováhu mezi tím, kdy si děti mají možnost vybrat si činnost, které se chtějí věnova,t a prostorem pro volnou hru. Volná hra dětí různého věku v přírodním prostředí má zejména v dnešní době velký potenciál a dětem velmi chybí. Kolem 12. hodiny máme oběd, pak si děti po sobě myjí nádobí a následně odcházíme (kromě předškoláků a školáků) na „ pohádku“ a odpočinek. V maringotce si společně čteme, povídáme, někdy je řízená relaxace. Kdo z dětí potřebuje spát, tak spí. Ostatní si volně hrají. Kolem druhé je svačinka, hodnocení dne, balení batůžků, úklid a odchod zpátky.

Liší se nějak program pro předškolní děti, které se připravují na nástup do školy?

Pro předškoláky a školáky máme vyhrazený také speciální čas, kdy společně pracujeme na různých tématech a pracovních listech. V loňském školním roce děti měly svá portfolia, kam si mohly zakládat své práce, výtvory. Mohly pozorovat a samy hodnotit, jak se jim daří. V současné době zakládáme lesní svobodnou školu pro předškoláky a domškoláky.

Od června připravujeme otevřený prostor pro děti v zázemí lesního klubu. Scházet se budeme zatím nepravidelně v pátek. Tématem setkání budou živly. Začneme vodou, poté bude následovat oheň, země, vzduch. Připravíme rozmanitá centra aktivit, která umožní dětem rozvíjet se a pracovat na tom, co zrovna potřebují a chtějí. Může to být čtení, psaní, počítání, příroda, historie, hudba, kultura, pokusy nebo třeba grafomotorika.

Děti si také budou moci zvolit „dílničky“ dle zájmu. K dispozici bude hraní na flétnu, poslech hudby, čtení, tanec, všímavost, pečení a vaření i zahradničení. Mohou také samy nějakou dílničku pro ostatní vést a zorganizovat.

Pozornost budeme zároveň věnovat vlastní sebeúctě,  pocitům a emocím a jak s nimi pracovat, konfliktům a jejich řešení a  rozvoji kritického myšlení. Prostor bude také pro volnou hru dětí v přírodním prostředí.

Jaké aktivity venku provozujete v nepříznivém počasí? 

Myslíme si, že není nepříznivé počasí, jen špatné oblečení. Venku jsme každodenně, vždy se ale snažíme dbát na to, aby to dětem bylo příjemné. Pokud jsou děti dobře oblečeny, jsou venku spokojené. Sníh, déšť ani mráz nevadí a o to více pak oceníme teplo u kamen. Zkušenosti s drobnou nepřízní počasí a pozorování přírody v koloběhu celého roku je zásadní. Dáváme dětem možnost volby, častokrát mohou rozhodovat, jestli ještě chtějí něco podnikat venku nebo už by si raději chtěli jít pohrát dovnitř. Menší děti volí maringotku, předškoláci vlastní aktivity venku. 

Máte na zahradě ještě jiné zázemí, nebo pouze maringotku? 

Pouze maringotku.

Čím se liší vzdělávání v lesním klubu a klasické školce?

Díky menšímu počtu dětí máme skvělou možnost přistupovat k dětem individuálně. Osobně je mi velmi blízká myšlenka sebeřízeného vzdělávání a svou roli pedagoga vidím zejména v nabízení rozmanitých činností dětem. Ony se mohou rozhodnout, do čeho se zapojí a čemu se budou věnovat. Za důležité považuji také možnost reagovat na aktuální potřeby dětí a rozvíjení toho, co je právě zajímá a je pro ně důležité. Jedním z klíčových kamenů u nás je také vytváření bezpečného prostředí pro děti a partnerský přístup, který s sebou nese efektivní, nenásilnou komunikaci, možnost výběru, svobodu, ale na straně druhé také pevné hranice a pravidla.

Přijímáme paradigma, že děti se učí stále a samy si určují co a ve které době. Konkrétněji: v plánu na den máme třeba zúrodnit kus záhonku a zasadit hrášek. A tak s dětmi ryjeme, plejeme a přitom objevíme žížalu. A  v dětech vystřelí gejzír otázek: co žere, jak se pohybuje, jak ve tmě vidí, kde má začátek a konec a jak se rozmnožuje. Společně hledáme odpovědi, učíme se a každý si z toho odnáší, co potřebuje.

Děti z lesní školky jsou samostatnější.

Jak u vás funguje individuální přístup k dětem?

Na každou průvodkyni je maximálně osm školkových dětí, takže je dostatek času a prostoru se dětem opravdu věnovat, být přítomní a všímaví k tomu, co právě potřebují. Vyráběli jsme třeba knihu, malí si lepili a stříhali. Někteří starší chtěli psát, a tak se navzájem učili písmenka. My tam můžeme být pro děti a pomáhat jim, pokud potřebují a chtějí.  

Je tento typ výuky vhodný pro všechny děti bez omezení?

Nepoužila bych slovo výuka, je to spíš způsob vzdělávání a výchovy. Jde o obousměrný proces, kdy se navzájem všichni od sebe učíme. Myslím, že ano. Některým dětem, které jsou zvyklé na direktivní přístup (tohle dělej, tohle musíš a tamto nesmíš) někdy chvilku trvá, než se naučí rozhodovat se a přijmout zodpovědnost za své chování, ale to je přirozené a v pořádku. 

Liší se nějak i stravování?

Ano, jsme součástí sítě Skutečně zdravá škola, obdrželi jsme stříbrný certifikát za komplexní přístup ke stravování. Naše vize je, aby si děti prožily celou cestu od semínka v záhonku po vlastnoručně vypěstovanou mrkev a z ní si připravily salát nebo polévku. Vaříme z přirozených sezónních potravin, nepoužíváme bílý rafinovaný cukr. Naše kuchařka je báječná, dětem peče domácí chleba, rohlíky, dalamánky, buchty, vyrábí pomazánky. Dětem moc chutná a ještě to krásně vypadá. Samotný rituál jídla máme jako příjemné zastavení, kdy společně obědváme nebo svačíme, povídáme si.  

Myslíte, že mají děti ve vaší školce bližší vztah k přírodě a zvířatům, než ostatní předškoláci?

To nemohu posoudit, nemám dostatek dětí ke srovnání a asi by se těžko definoval bližší vztah k přírodě. Pokud mohu porovnat děti, které k nám do školky přicházejí nově a děti, které už s námi jsou dva, tři roky, tak mohu pozorovat větší jistotu při pohybu v lese a terénu. Nepřekvapí je nepřízeň počasí a umí si poradit, jsou samostatnější.

Jak myslíte, že děti ovlivní, když se už od tohoto věku spolu s vámi starají o hospodářství, učí se topit v kamnech nebo zpracovávat ovoce? 

Děti získají vlastní, nezprostředkovanou zkušenost. Něco si vypěstují, starají se o slepice, zatopí si nebo rozdělají oheň, uvaří si polévku. Prožijí si, jak dlouho to trvá. Hnacím motorem je vlastní, vnitřní motivace a zažívají pak pocit smysluplné práce, úspěch. Mají také příležitost se naučit, jak to udělat příště lépe. Učí se, co je baví a v čem mohou nalézt radost.

Foto: Pixabay.com

Co si o tomto konceptu výchovy myslíte? Ocenili byste, kdyby takto probíhalo vzdělávání i ve vaší školce? Diskutujte s ostatními maminkami.

Anketa

Navštěvuje nebo navštěvovalo vaše dítě lesní školku?
0 %
100 %
celkem hlasoval 1 člověk

Jsem tu poprvé,
CHCI SE REGISTROVAT

Registrovat přes Facebook
VYTVOŘIT ÚČET ZDARMA

CHCI SE PŘIHLÁSIT
do svého účtu

Přihlásit přes Facebook