Vánoce, nemocnice a rybí kost aneb drama s dobrým koncem


Advent plný příprav, honička kolem dvojčat, jeden neví, kde mu hlava stojí. Pak konečně přijde Štědrý den a totálně vyčerpaná matka očekává zasloužený klid a odpočinek. Jenže ne vždy vše dopadne tak, jak si člověk vysní! A tak se stalo, že jsem se místo vánočního užívání si ocitla s dětmi v nemocnici.
Vánoce, nemocnice a rybí kost aneb drama s dobrým koncem

To bylo tak. Moje 1,5letá dvojčátka, holčičky, byly necelé dva týdny před Štědrým dnem na očkováníPriorix, tedy první živá vakcína. Předchozí očkování jsme zvládaly bez zásadnějších potíží, tak jsem tomu ani tentokrát nevěnovala zvláštní pozornost. Měla jsem dost práce s vánočními přípravami a nevěděla jsem, co dřív. Jenže…jako naschvál se přesně dle tabulek dostavila reakce na očkování po 12 dnech po aplikaci, tedy právě na Štědrý den. Holky byly ufňukané, protivné a začala jim růst teplota. Nebyla to sice idylka, ale přece jen jsme si večer u stromečku s pomocí sirupu proti horečce všichni užili.

Dramatický 1. svátek vánoční

Druhý den jsme absolvovali jako každý rok návštěvu u babičky. Teplota u obou holčiček stále přetrvávala, ovšem večer nastalo skutečné drama. Jedna z holčiček dostala v postýlce při večerním mlíčku febrilní křeče. Následovalo volání 155 a pak rychlý převoz sanitkou do nemocnice. No, nikomu tento šílený zážitek nepřeju! Nicméně malá to zvládla přes noc na JIPce, a já hned druhý den ráno nastoupila do nemocnice za ní (na JIP mě s ní přes moje opakované prosby a slzy nenechali, hrozná noc!) i s druhou beruškou. Jednak měla horečku taky, a hlavně kvůli špatným předchozím zkušenostem s hospitalizací pouze s jednou z dvojčátek - všechny tři jsme odloučení nesly velmi těžce.

Imagem

Horečky pominuly, jdeme domů!

Obě holčičky se naštěstí docela rychle zotavily a po dvou dnech už řádily v nemocniční herně. Tatínek nám nosil cukroví, protože se nám, teda vlastně mně, stalo netradičně vzácným. Navíc ukočírovat ty dvě rošťačky vyžadovalo notnou dávku energie! Ještě jsme musely podstoupit EEG vyšetření kvůli vyloučení epilepsie, naštěstí výsledek byl v pořádku, a další den už jsme mohly konečně domů.

Poslední oběd a rybí kost

Ráno 30. prosince nám při vizitě potvrdili, že už nás propustí domů. Holčičky to až tak nevnímaly, ale teda já už se těšila jako malá. Vyřizování propouštěcí administrace se protáhlo až do oběda. Jako dětské jídlo bylo filé s bramborovou kaší. Okamžitě jsem vyhodnotila, že holčičkám to tedy rozhodně nedám, co kdyby spolkly kost! Tak jsem jim dala svůj vepřový plátek, potom se mi je podařilo obě uspat. Děti spokojeně spaly a mně najednou to čekání přišlo hrozně dlouhé. A jak jsem se tak ocitla v klidu, uvědomila jsem si, že mám vlastně taky hlad a začala jsem ujídat filé. A stalo se něco neskutečného! Kost jsem spolkla já!

Imagem

Na dětském matky neošetřují

Rychle jsem se snažit kost zajíst kaší, suchým rohlíkem, spláchnout čajem, ale bez úspěchu! Při každém polknutí jsem cítila bodavou bolest někde v krku. Začínala jsem panikařit! Pokusila jsem se hledat pomoc na sesterně. Přivolaná dětská doktorka mi bohužel oznámila, že rodiče neošetřují, že musím na ORL. Bylo mi do breku. Tolik jsem se těšila, že budeme doma, zdraví, a užijeme si aspoň zbytek svátků. A teď tohle. Administrativní věci byly konečně vyřešeny, přijel pro nás tatínek. Hned jsem mu vylíčila stav, a tak jsme z jedné nemocnice zamířili do druhé. Čekárna na ORL nebyla sice plná, ale paní doktorka běhala někde po oddělení. Po půl hodině čekání jsem je raději poslala domů a dál už čekala sama.

Kost nenalezena!   

Po dvou hodinách jsem konečně seděla v ordinaci. Ale ať paní doktorka koukala, jak koukala, ať jsem se dávila sebevíc, kost nikde! Odcházela jsem naprosto zdrcená s radou, že mám počkat, až kost sama vyhnije! Ano, přesně tohle mi bylo řečeno! Při každém polknutí jsem cítila bodání a při každém otočení hlavou také. Myslela jsem se, že se zblázním. Už mi nebylo jen do breku, tekly mi slzy jako hrachy a už jsem ani nevěděla, zda pláču lítostí nebo vzteky.

Konec dobrý, všechno dobré

Přišla jsem domů, holčičky si naštěstí už spokojeně hrály, já vylíčila svůj šílený zážitek a s odhodláním se zavřela v koupelně. Vzala jsem kartáček na zuby, svítila si baterkou do krku a pořádně jsem si pročesala mandle! Najednou se něco zalesklo, rychle jsem vzala nachystanou pinzetu a vytáhla jsem si z krku dlouhou tenkou rybí kost! Jak málo může stačit někdy stačit ke štěstí! Najednou mi připadalo vše dokonalé. Celý Silvestr jsme strávili doma v panelákovém bytě, ale všichni naprosto spokojení.

Lepší je nic moc neplánovat, nestresovat se drobnými nedokonalostmi, nechtít úžasnou idylku, věci se můžu zkomplikovat víc, než bychom si vůbec dovedli představit! A taky z toho všeho jasně vyplývá, že zdraví je prostě nejdůležitější!

Přeji všem krásný konec roku a dávejte pozor na každé sousto :-)

Vánoce, nemocnice, rybí kost - divná kombinace? https://www.mom4moms.cz/forum/vanoce-nemocnice-rybi-kost-divna-kombinace_fv483

Jsem tu poprvé,
CHCI SE REGISTROVAT

Registrovat přes Facebook
VYTVOŘIT ÚČET ZDARMA

CHCI SE PŘIHLÁSIT
do svého účtu

Přihlásit přes Facebook