Dvojnásobná radost aneb když si vymodlíte dvojčata


Je krásný letní den, vzduch se hřejivě tetelí, ulice i parky se plní maminkami s kočárky, nic neobvyklého. Ovšem jakmile se objeví kočár s dvojčátky, lidé se otáčejí, zastavují se, s úsměvem i se soucitným pokynutím hlavy. Jaké to asi je, když vás potká tato dvojnásobná radost a starost? To se mi honí hlavou při čekání na novopečenou maminku Pavlu Fialovou (30 let). O miminko se s manželem snažili několik let. Pomocí metod asistované reprodukce se nakonec dočkali a jejich radost je rovnou dvojnásobná. Před měsícem se jim narodily dvojčátka holčičky.
Dvojnásobná radost aneb když si vymodlíte dvojčata

Pavlo, vypadáte moc spokojeně! Upřímně, přiznám se, že jsem asi čekala strhanou a unavenou ženskou s kruhy pod očima a vy jen záříte! Jak to děláte?

Tak to moc děkuju za pochvalu. Jsem moc spokojená a šťastná. Unavená pochopitelně taky, ale to k tomu přece patří. Navíc, jakmile vyrazím ven, provětrám hlavu a tělo, a cítím se skvěle. Kdybyste mě viděla večer a v noci, vypadalo by to o poznání jinak! Je fakt, že mě všichni zasloužilí rodiče v mém okolí upozorňovali, že se teď pár let nevyspíme. Ale člověk si to nějak neumí do důsledku představit, že by to tak skutečně mohlo být. A ono to tak je! (smích)

Vidím, že to berete s humorem a nadhledem! Já si ty probdělé noci vůbec neumím představit...

Ono to není jen o tomhle, všechny tyhle újmy na vlastním komfortu jsou mnohonásobně vyváženy naprostým blahem, když ty svoje zlatíčka držím v náručí. To je pak ten spánkový deficit naprosto nepodstatný.

Holčičky jsou vážně kouzelné! A jak je rozeznáváte?

Díky! Berušky jsou dvojvaječné, takže jsou každá jiná, nemáme problém poznat, která je která.

Netajíte se tím, že jsou holčičky tzv. „ze zkumavky“. Jak dlouho jste se snažili?

Netajím, proč taky. Navíc se mě na to ptá spousta lidí, často slýchám: jeee, dvojčátka! A to se vám povedly přirozeně? Tak to rovnou uvádím na pravou míru. No snažili jsme se asi pět let, moc jednoduchý to nebylo. Holčičky jsou skutečně vymodlený!

K holčičkám nám pomohla asistovaná reprodukce

Kde byl problém?

Manžel má špatný spermiogram. Zjistili jsme to vlastně náhodou, asi měsíc po svatbě. Rovnou nám bylo řečeno, že přirozeně mít děti nebudeme. Bylo to hodně těžké...

S takovým ortelem se asi nesmiřuje snadno. Jde to vůbec?

V okamžiku, kdy jsem se to dozvěděla, se mi zhroutil svět. Připadla jsem si jako ve špatným filmu, nebyla jsem schopná to vstřebat. Člověk pochopitelně ví, že neplodnost je čím dál častější problém, ale prostě jste přesvědčena, že vám se to vyhne. Neřekla bych, že se s tím dá smířit, spíš si prostě zvyknete. Propracovali jsme se nakonec dokonce až skoro k černému humoru. (smích)

Jak se dá dospět v zápase s neplodností až k humoru?

Budete se divit, ale dá. Ale rozhodně ne hned a už vůbec ne lehce. Trvalo mi téměř pět let, než jsem o tom našem složitým těhotnění začla vtipkovat. Na rčení, že s úsměvem jde všechno líp rozhodně něco bude. Vlastně až jsme se tomu začali smát, povedly se nám tyhle krásný holky.

 

Anketa

Přáli jste si dvojčata?
50 %
0 %
50 %

Vaším receptem na úspěch je tedy smích?

Mně ten humorný nadhled pomohl, ale každý je jiný, proto bych to v žádném případě nezobecňovala. Každý, kdo se s tímto problémem potýká, si tu svou cestu musí najít sám. Ovšem to, že vede přes potoky slz, hory bolesti a propasti smutku, je jisté. Odtrpět si to musíte taky sami, veškerá pomoc okolí je marná. No, jsem ráda, že je tohle už za mnou.

To se nedivím! Pojďme raději dál. Jaký to byl pocit být po dlouhém čekání konečně těhotná?

Naprosto nepopsatelnej! Úžasnej! Když mi to sestřička potvrdila v telefonu, chodila jsem po sídlišti asi tři hodiny, telefonovala jsem a brečela a radovala se, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit. No už mě to zase dojímá! Bylo to nádherné. Pak přišly v začátku nějaké drobné komplikace, tak jsem měla šílený strach, ale všechno se zvládlo a už jsem jen rostla.

To muselo být ale pořádný bříško!

No to bylo! Hlavně bylo jasně viditelné už někdy od 3. měsíce! Od 5. měsíce se mi začlo stávat, že se mě cizí lidi ptali, zda už se chystám do porodnice. A v závěru už kolem mě jen ševelilo davem: „ Jaj, to budou snad dvojčata!“.(smích) Musím přiznat, že jsem byla překvapená, jak náročný je nosit to vysněný bříško! Člověk to má takový zidealizovaný, když někde vidí těhulku, tak se rozplývá, ale mít to bříško teda zas takovej med vždycky není. Fakt mě zaskočilo, že třeba lehnout si není nic pohodlnýho nebo že otočit se v posteli z boku na bok může být taková dřina! Když jsem se teď viděla na fotce pořízené asi dva dny před porodem, orosilo se mi při tom pohledu čelo. V tom závěru jsem byla taková obrovská koule s nohama! 

Jak narození dvojčátek vnímá Vaše rodina?

O našich potížích se v rodinných kruzích vědělo, takže radost a nadšení nebere konce na všech stranách. Jak dneska si vzpomínám, jak jsme nadělovali pod stromeček první fotku z ultrazvuku! Všichni jsme plakali štěstím. Pořád mi to vhání slzy do očí! A teď, když jsou holčičky už na světě, je z nich prostě celé naše blízké i široké okolí takříkajíc „našišato“, včetně nás. Život naší rodiny se s jejich příchodem od základů změnil. Všechno a všichni se teď točí kolem nich.

Dvojčata se nerodí automaticky císařským řezem.

Nejvíc se musíte otáčet hlavně Vy! Jak to zvládáte? Co je nejnáročnější?

Zvládám, někdy líp, jindy hůř. Nejde to nezvládat. Nejnáročnější? Asi to, když začnou křičet obě berunky zároveň a já je nemůžu hned zaráz vzít do náruče a uklidnit je, může mi to kolikrát srdce utrhnout! Ale technicky je to prostě nemožný.

Tak na závěr ještě jedna technická: rodí se dvojčata automaticky císařským řezem?

Rozhodně neplatí dvojčata rovná se císařský řez. Záleží hlavně na jejich poloze. V našem případě šlo bohužel o polohu kolizní, první holčička se chystala ven koncem pánevním, druhá byla hlavičkou dolů, ale zase trochu šikmo, takže to bylo jasná indikace pro císařský řez. Naštěstí jsem se po různých konzultacích rozhodla pro epidurální anestezii místo celkové narkózy, takže jsem holčičky mohla hned po narození vidět, pohladit si je a přitulit se. Zní to jako klišé, ale byl to nejkrásnější okamžik mého života! A navíc to byla radost hned dvojnásobná!

Foto: archiv redakce

Imagem

Máte taky dvojčata? Nebo je pro vás tato představa skoro děsivá? Diskutujte, sdílejte rady, zkušenosti i příběhy s ostatními.

Jsem tu poprvé,
CHCI SE REGISTROVAT

Registrovat přes Facebook
VYTVOŘIT ÚČET ZDARMA

CHCI SE PŘIHLÁSIT
do svého účtu

Přihlásit přes Facebook