Historie očkování

V dobách dávno minulých, kdy nebyly k dispozici sofistikované diagnostické přístroje a vědecké znalosti z oblasti medicíny, lidé k jakémukoli pokroku využívali svých zkušeností a pozorování. Z pohledu infekce a nemocí měli vypozorováno, že průběh nemoci je mnohem mírnější u těch jedinců, kteří již nemoc prodělali. Existují zmínky například o používání stroupků neštovic nemocných jako ochrana proti neštovicím, došlo tak k nákaze oslabenými viriony a onemocnění proběhlo mírněji. Proti další nákaze pak byl člověk ochráněn. Očkování, tak jak je známe dnes, bylo zavedeno až v 18. století.

Princip očkování

Pokud se organismus setká s původcem onemocnění (patogen), reaguje imunitní systém v rámci přirozené imunity. Odpověď je poměrně slabá, pomalá. V případě, že je setkání s danou infekcí opakované, odpovídá již imunita získaná neboli specifická. Tato reakce je již rychlejší a intenzivnější, dokonce natolik, že onemocnění ani nemusí propuknout. A právě to je principem očkování. Vakcínou jsou tělu dodány buď přímo protilátky proti konkrétní nemoci, anebo vakcína obsahuje oslabené kmeny původce onemocnění, což je tzv. živá vakcína.

Očkování u nás

Očkování dětí je důležitou součástí zdravotní prevence, která předchází infekčním onemocněním. Je jedním ze způsobů ochrany před vážnými infekčními nemocemi, které mohou být i dnes smrtelné nebo na dítěti zanechat trvalé zdravotní následky. Cílem očkování je maximální eliminace nebo dokonce úplné odstranění daného onemocnění. Například pravé neštovice byly, díky očkování, v roce 1980 Světovou zdravotnickou organizací prohlášeny za zcela vymýcené. Očkováním tedy chráníme nejen sebe, ale i celou naši populaci.

V České republice se očkování řídí vyhláškou 573/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem a vyhláškou 65/2009 Sb. 

Očkování se dělí na povinné, které plně hradí stát, a nepovinné, které je také v některých případech částečně nebo zcela hrazeno zdravotními pojišťovnami. 

Povinné očkování

• záškrt, tetanus, černý kašel
• haemophilus influenzae typu b
• žloutenka typu B
• dětská obrna
• spalničky, příušnice, zarděnky

Očkování začíná tzv. hexavakcínou od 9. týdne věku dítěte.  Dále se postupuje dle očkovacího kalendáře, který uvádí, kdy a proti čemu je nutné provést základní očkování a následné přeočkování.

Nepovinné očkování

• meningitida
• klíšťová encefalitida
• žloutenka typu A
• pneumokoková infekce
• rotavirové infekce
• rakovina děložního čípku
• chřipka
• plané neštovice

 Očkovací kalendář

Klesání proočkovanosti

Zákon definuje povinné očkování, ale zároveň říká, že není možné děti očkovat bez souhlasu rodičů. Za nedodržení očkovacího kalendáře rodičům hrozí sankce až 10 000 korun. V posledních letech neočkovaných dětí přesto přibývá. Odpůrci očkování argumentují zejména nežádoucími účinky očkování, které však nebyly jednoznačně prokázány. Nutno podotknout, že neočkované děti profitují na dětech, které očkovány jsou. Zákeřné nemoci, proti kterým je očkování povinné, jsou drženy na uzdě právě díky očkování. Pokud by většina dětí očkovaná nebyla a proočkovanost by tak klesla pod určité procento, mohli bychom se v tomto směru vrátit i do dob dávno minulých.

Zdroje:

www.szu.cz/tema/vakciny/ockovaci-kalendar-v-cr

www.vakcinace.eu/ockovani-v-cr

Dala nějaká vakcína vašim dětem zabrat? Podělte se s ostatními maminkami!

Zdroj (foto): Pixabay.com