Aby kojení nebylo soužení

10.01.2019 Redakce

Drtivá většina potíží s kojením začíná hned v porodnici, na porodním sále, na oddělení šestinedělí se prohloubí, maminky si je sbalí s sebou do tašky a vezmou si je domů. Tam to trvá několik týdnů, někdy pár měsíců a většinou končí umělým mlékem. Tyhle příběhy jako by někdo napsal jednou, a pak jen množil na kopírce a my se jich neuměli zbavit.

Většinou to začne už v porodnici

Scénář je asi takový – do pokoje k ženě, vyčerpané porodem, která klidně i desítky hodin nespala a umírá úzkostí o miminko, přiletí (často) prudérní zasloužilá (nebo vysloužilá) dětská sestra s dotazem, zda má nalitá prsa nebo jestli už teče mléko. A tady nám začíná ten konec. Žena neví. Rázem se stydí se, že nepozná, pochybuje o sobě, tápe, zpytuje svědomí, jestli si neměla koupit ještě i kurz o spouštění mateřského mléka. V lepších případech vám to dítě k prsu alespoň jednou odborně připlácne sestra, ale mnohdy dostanete jak petardou jen pokyn “přikládejte, maminko”. Jistě – obklad na čelo. A pak už se to jen sčítá – malá/velká prsa, špatné bradavky, špatná technika, líné dítě, dodržování rozestupů mezi kojeními, střídání prsou, zapisování, vážení – a tak dále. Pokud se (prvo)rodička oddá pravidlům hry nemocnice, většinou jí to semele.

Imagem

Malá poptávka nezvýší výrobu mléka, málo mléka nemotivuje miminko k sání a dokrm v bříšku jeho neochotu ještě násobí. Pokud miminko není správně přisáté (třeba z důvodu, že není po mléku tolik dychtivé), saje tzv. neefektivně čili málo, my se vracíme zase k malému odbytu mléka, a navíc k tvorbě poranění bradavek, které jsou pak velmi bolestivé.

Chápu, že žádný článek situaci v porodnicích nezmění. Spíš pojďme opačně a zkusme si říct, jak se na rozjezd kojení připravit a nenechat se zaskočit.

Co vědět předem

Jednak raději nepočítejte s tím, že narazíte na sestru anděla, kterou zrovna vy budete mít kdykoli k ruce a bude s vámi o kojení mluvit. Zkuste předem najít laktační poradkyni, která vám ještě v těhotenství vše vysvětlí a po porodu bude k dispozici alespoň na telefonu pro případnou konzultaci. Zbytečně nestudujte techniku kojení, polohy, spíš poslouchejte rozum a vlastní instinkt, volte pozice, které vám budou hlavně pohodlné a vydržíte v nich třeba hodinu. Neodkládejte miminko do plexi vozíku, nýbrž ho mějte co nejvíce u sebe v náruči. Bez obav nechte miminko spinkat na svém těle (a klidně si zdřímněte s ním). Miminko přikládejte dle jeho přání a požadavku. Nečekejte, až bude třeba “celá” a miminko kojte, jak dlouho bude chtít. Nenabízejte dudlík – miminko si osvojí špatný návyk a bude se špatně přisávat.

Imagem

A jak doma

Je potřeba mít v hlavě srovnáno, že první týdny budete kojením trávit docela dost času. Je potřeba si zorganizovat dostatečný přísun pořádného jídla. Rohlík s máslem vám ani miminku moc živin nedá. Jako základ jsou poctivé a silné vývary, dále jezte hodně masa a bílkovin a k tomu semínka pro doplnění energie. Opravdu hodně pijte, před každým kojením vypijte třeba půl litru.

Zapomeňte na gruntování, vyváření a pečení buchet. Ono na to zase dojde, ale všechno má svůj čas. Nastavte se na to předem. Berte čas kojení jako relaxaci, vždycky si udělejte pohodlí, mějte při ruce něco k pití a (pšššt!) třeba i něco ke čtení. V noci se nebojte vzít si miminko do postele a kojit ho v leže a přitom pospávat.

Držíme palce!

Co vy a kojení? Podělte se s námi o názory a zkušenostmi.

Zdroj (foto): Pixabay.com a Mamalatte.cz