Jarní táboření s dětmi aneb rozšiřte si společně obzory


Děti dnes od útlého věku bez problémů ovládají chytrý telefon, hravě si najdou oblíbené video nebo vyfotí selfíčko. Když ale mají ujít pár kilometrů, rozběhnout se nebo třeba skákat přes oheň, nastanou potíže. Chyba ale není ani v nich, ani ve složitosti doby, ve které žijeme.
Jarní táboření s dětmi aneb rozšiřte si společně obzory

Dnešní svět se otáčí čím dál rychleji a my jsme tak zaneprázdněni, že nemáme čas žít. Snažíme se zabavit děti tím, že je posadíme k počítači nebo jim dáme k dispozici telefon nebo tablet. Podněty, které jim tím poskytneme jsou natolik intenzivní, že zabavit je pak jiným způsobem se stává téměř nemožným. Proti akčním technologiím je vše příliš obyčejné a nudné. A tím se všichni dostáváme do začarovaného kruhu.

Dětem chybí pohyb i sociální interakce

Hloučky venku si hrajících dětí byla v minulosti běžná praxe. Děti si v kolektivu přirozeně osvojovaly a procvičovaly sociální dovednosti, a zároveň trénovaly a rozvíjely i své tělesné schopnosti. Ve virtuálním světě se nic takového dnešní děti nenaučí.

Začít musíme ale u sebe

Základem všeho je fakt, že se děti učí nápodobou, a že jsme to my, rodiče, kteří musí děti někam směrovat. Divíte se, že se vaše dítě neumí pořádně rozběhnout. Ale ukázali jste mu to? Běháte s ním venku po parku? Rozčiluje vás, že je neustále přilepené k mobilu? Ruku na srdce, kde je zrovna váš telefon?

Jarni-taboreni-s-detmi-mom4moms-02

Mám nápad! Vyrazíme tábořit!

Páteční odpoledne, celý víkend před námi, navíc dle předpovědi bude víkend plný jarního sluníčka. A tak se mi cestou do družiny v hlavě zrodil nápad. Vyrazíme na víkend do kempu. Na stan je přece jen ještě poměrně zima, ale spousta kempů funguje celoročně díky možnosti ubytování v chatkách. Naším cílem se stal kemp poblíž hradu Kokořín.

Zabaleno, jedeme!

Cestou ze školy jsme se stavily nakoupit jídlo, včetně špekáčků. Doma jsme se převlékly do turistických outfitů, holčičky si zabalily batůžky, já vše ostatní, a za chvíli jsme seděly v autě. S přibývající tmou jsem začala mít obavy, aby na nás v kempu opravdu někdo čekal. Raději jsem ještě náš pozdní příjezd potvrzovala po telefonu. Chatka je prý nachystaná, klíče v zámku. To mě uklidnilo.

Ve čtvrt na devět, tedy asi po 45 minutách jízdy, jsem zaparkovala před roztomilou jednopatrovou chatkou. Nutno říct, že byla první v řadě asi dvaceti stejných chatek a ty ostatní zely prázdnotou. Rychle jsem přesunula napůl spící děti do postelí. Povlečení sice bylo nachystané, ale raději jsem je nechala zalézt si do spacáků, které jsem pochopitelně přibalila. Vlastní je vlastní. Ale hlavně jsem chtěla mít jistotu, že jim v noci nebude zima.

Trochu popisu našeho víkendového ubytování. V přízemí malá vybavená kuchyňka včetně lednice, wc s umyvadlem a sprchovým koutem, v podkroví jeden velký prostor na spaní s postelemi i skříněmi. Co by člověk potřeboval víc.

Jarni-taboreni-s-detmi-mom4moms-04

Běžte se proběhnout

Probuzení uprostřed přírody bylo osvěžující. Po snídani jsem poslala holky ven: „Běžte se proběhnout, já zatím naplánuju trasu výletu.“ Holky na mě koukaly nechápavě: „A co máme jako dělat“? Zarazilo mě to, i probralo. Odložila jsem mobil a v něm otevřené mapy.

Za chvíli jsme se šplhaly po stráni nahoru, přes skalky, hromady listí, přes spadané větve. Sledovala jsem, jak podivně neobratně lezou. Čím výš jsme lezly, tím víc se neobratnost vytrácela. Bavilo mě, jak jsou nadšené a jak rychle se ztratil z jejich tváří znuděný výraz.

Opékání špekáčků a roztržené kalhoty

Celý den jsme strávily na výletě po okolí. Cestou jsme si povídaly o všem možném kolem nás, bude jim sedm let a jsou lačné po informacích, jen doma prostě rodič na sáhodlouhé debaty vlastně nemá čas. Uvědomovala jsem si, jaké jsou z nás tří najednou parťačky.

Po výletu následovalo opékání špekáčků. I na skákání přes oheň došlo! Holky byly k neudržení, samy lezly do stráně u naší chatky a klouzaly se v listí, už nikam postrkovat nepotřebovaly. Když potom večer zalehly krásně vyuzený a ulítaný do spacáků, říkaly mi, že si to úplně nejvíc užily.

Byla jsem nadšená, jak nás to spojilo, jak spokojené jsme byly. Měla jsem radost, že si prodřely kalhoty jako správní rošťáci, že všechna ta dětská energie v nich je, jen je potřeba jí dát prostor. Je potřeba dětem ukázat směr a možnosti, a prostě být s nimi.

A nezapomeňte, že celý duben soutěžíme o skvělé ceny, které se vám budou hodit, právě když vyrazíte ven!

Zdroj: skvelyrodic.cz

Foto: Pixabay.com, archiv redakce

Trávíte s dětmi čas v přírodě? Vyrážíte tábořit nebo na výlety? Podělte se o své zkušenosti.

Jsem tu poprvé,
CHCI SE REGISTROVAT

Registrovat přes Facebook
VYTVOŘIT ÚČET ZDARMA

CHCI SE PŘIHLÁSIT
do svého účtu

Přihlásit přes Facebook