Bere vrcholový sport dětem dětství?


Někdy se stane, že se u dítěte projeví tak silný talent nebo vlohy, že se z koníčka stane životní směr. Zábava se změní ve tvrdou dřinu. Nepřichází tak dítě o dětství? Co si o tom myslí Jana Matušková, maminka úspěšné gymnastky Nikolky (11)?
Bere vrcholový sport dětem dětství?

Kdy a jak se v Nikolce probudil zájem o moderní gymnastiku?

Nikolka začala chodit do gymnastiky spíše proto, aby se trošku hýbala, když byla ještě malá pětiletá holčička. Gymnastiku jsme vybrali my a zejména proto, že je to velmi všestranný sport a výborný základ pro kteroukoli jinou sportovní činnost, kterou by si v pozdějším věku vybrala. Na začátku chodila 1x týdně do přípravky a později 2x týdně na dvě hodiny. Začínala v základním programu, což je v gymnastice nejnižší soutěž pro začínající malé holčičky. Časem se vypracovala, přešla do kombinovaného programu a sklízela úspěchy, jak s povinnými, tak volnými sestavami.

Jak se stalo, že se z koníčka malé holčičky stal životní směr? Nebo je to stále jen koníček?

S jejími úspěchy, které přicházely dosti nenápadně a pro nás spíše překvapivě, protože umístění na závodech bývalo ze začátku spíše ke konci závodního pole, jsme začali v rodině sledovat i jakousi větší tendenci u ní samotné zlepšovat se a být lepší a lepší. Bylo to obdivuhodné u tak malé holčičky. Cílevědomost a zarputilost se zvyšovaly s každým malým či větším neúspěchem, až se neúspěchy začaly pomalu měnit v úspěchy.

A potom přišel přechod do nového klubu SK Tart MS Brno, kde už je gymnastika na vrcholové úrovni. Nikolka si přechod do nového klubu neoblomně přála a nedala si to vymluvit žádným argumentem, který jsme jí předložili. Od velké dennodenní dřiny, ztráty volného času a kamarádů, spousty času stráveného v autě při dojíždění a v neposlední řadě s i nevyhnutelná změna školy z vesnické za brněnskou, aby mohla ihned po škole na trénink. Dojíždět každé odpoledne a čekat 4 hodiny až docvičí bylo pro nás jako pracující rodiče nemyslitelné. Nikolka ale byla pevně rozhodnutá a odhodlaná a my jsme se jí to tedy pokusili, a stále pokoušíme, umožnit, jak jen to je v našich silách.

Klade tahle náročná disciplína vyšší nároky i na tebe jako matku?

V prvních letech pro nás nebylo převážení do kroužku až tak náročné, ačkoli bydlíme mimo Brno a dojíždíme 30 km. Pomáhala často moje maminka, která bydlí nedaleko, a pro rodinu to neznamenalo zásadnější časovou zátěž. To se ale změnilo s přestupem do nového klubu. Teď to obnáší každé ráno vstát, odvést ji do Brna do školy a večer pro ni zase přijet a odvést ji domů. Spolupracuje celá rodina, bez které by to nešlo zvládnout, za což jsem jim všem moc vděčná.

Moderní gymnastika na vrcholové úrovni

Jak často musí trénovat?

Tréninky probíhají 4 hodiny denně. Průprava obsahuje 4x týdně hodinu baletu, 1x týdně hodinu pilates, 1x týdně hodinu posilování. Hlavní čas je určen pro trénink s trenérkou, nácvik sestav, učení se nových prvků, ať už s náčiním nebo bez něj. Jednou za týden odchází ze školy už po 2. vyučovací hodině kvůli dopolednímu tréninku.

Jak se dá skloubit vrcholový sport a školní povinnosti? Je potřeba mít ve škole individuální plán?

Nikolka má domluvený individuální plán právě kvůli dopolednímu tréninku, jinak si zatím ve škole stačí doplnit učivo i testy, na kterých chybí. Navštěvuje základní školu zaměřenou více na jazyky... angličtina, francouzština. Ale vzhledem k tomu, že je Nikolka výborná žákyně a má samé jedničky, ve škole ji velmi podporují a s absencemi problém není.

Jak vypadá Nikolčin týden těsně před závodem? Je třeba nervózní?

Nikolčin týden před závodem se nijak neliší od běžného tréninkového týdne. Nervozita před závodem většinou přichází až těsně před sestavou, ale dá se říct, že je to spíš takové očekávání a touha dobře zacvičit.

Je jasné, že každý úspěch přináší pocit zadostiučinění, že ta všechna dřina má smysl. Jak se vám ale daří zvládat případný neúspěch, když se prostě něco nezdaří? Kdo to nese hůř?

Případný neúspěch...ve volném programu se nikdy nedá počítat, že závod bude úspěšný, protože sestavy jsou velmi náročné a děvčata cvičí s různými náčiními, každopádně neúspěch je vlastně hnacím motorem snažit se dál a být lepší, o to se snaží všechna děvčata. Myslím, že neúspěchy si nijak nebereme ani příliš nerozebíráme. „Příště se to podaří“ je asi nejčastější konstatovaní po neúspěšném závodě. Je to sport a ve sportu nejde jen vyhrávat. V tomto sportu velmi záleží na tom, jaká je v den závodu nálada závodnice, a taky je vždy potřeba troška toho štěstí...

Existuje mezi tak mladými děvčaty i nějaká rivalita?

Rivalitou bych to úplně nenazvala. Spíše zdravá soutěživost a snaha zacvičit co nejlépe. Myslím, že děvčata obecně jsou hlavně hodně zaměřená na svůj výkon a soustředí se na to, aby zvládla svoje sestavy. Samozřejmě bez touhy vyhrát není žádná z nich a každá má radost, byť jen z malého úspěchu. Na závodech si fandí, tleskají a podporují se v rámci svého klubu. Po závodech jsou naučené vždy pogratulovat vítězkám a vzájemně se respektovat.

Nemáš někdy strach, že jí gymnastika bere dětství?

Myslím, že gymnastika Nikolce dětství nebere...ač je jí 11, pořád vidím, že její vrstevnice jsou naopak svým vzhledem, chováním a činnostmi daleko před ní. Už to nejsou děti, ona je to pořád taková holčička, zaměřená na svůj koníček a hlavně je šťastná. Nikdy bych ji nenutila to dělat, kdyby ona sama nechtěla. Máme v tomto směru hodně jasno. Její láska ke gymnastice nás spojuje i jako matku a dceru a to je dar, který by ocenila spousta rodičů. Trávíme spolu díky tomu hodně času a máme spoustu jedinečných zážitků. I když se může zdát, že spolu vlastně nejsme, opak je pravdou.

Přes spoustu dřiny a tréninků je čas na dovádění v rodinném kruhu

Tvoje mladší dcera Kristýnka (5) po gymnastice pokukuje také? Jak vnímá úspěchy své starší sestry?

Kristýnka má z úspěchu Nikolky radost. Žije v tom odmalička, je zvyklá s námi do gymnastiky jezdit a trávit s námi tímto způsobem hodně času. Pokud je s námi na závodech, fandí Nikolce a je to moc roztomilé. Nemá v jejím věku vůbec důvod žárlit, sestru má moc ráda a chápe, že se pomalu vypracovává velkou pílí a snahou. Kristýnka je úplně jiný typ dítěte. Je to živel s citem pro hudbu, tanec a zpěv. Sice chodí do gymnastické přípravky za svou sestrou, ale upřímně si myslím, že ona se vydá úplně jiným směrem, vzhledem ke své povaze a už teď vymezujícím se zájmům. A myslím, že je to dobře. Dítě se má podpořit v tom, co ho baví...

Jak trávíte volný čas? Snažíš se třeba Nikolce dopřát nějaký speciální odpočinek nebo nějakou regeneraci?

Co se týká ostatních zájmů Nikolky, velmi ráda čte, plave, chodí do přírody a miluje naše štěně! Její odpočinek opravdu spíše probíhá u knížky na gauči, případně samozřejmě u mobilu, jak už to u této generace dětí je. Co se regenerace týče, klub umožňuje děvčatům chodit na masáže k fyzioterapeutce, takže pokud je potřeba, mohou jít po tréninku gymnastky na masáž přímo na hale.

Co Nikolku na gymnastice nejvíc baví?

Nikolka miluje gymnastiku jako celek pro její pestrost a rozmanitost, má ráda práci s náčiním, hudbu, která ji doprovází i jakýkoli menší či větší úspěch jako takový. Neustále se zdokonaluje a učí něco nového. Má výbornou trenérku, se kterou se letos velmi zlepšila a snaží se i pro ni být čím dál lepší. Myslím, že ji baví ten adrenalin, který prožívá na závodech. A v neposlední řadě má v gymnastice kamarádky, se kterými má mnoho společného a mohou spolu prožívat a sdílet podobné zážitky. Ať už nad tím přemýšlím z kterékoli strany, vidím mnohem více pozitiv než negativ. Nejdůležitější pro mne je to, že je šťastná.

Jaké jsou její největší dosavadní úspěchy? A jaké má cíle?

Jejím největším úspěchem je zatím vítězství na mistrovství České republiky v základním programu, což je zároveň pro tyto holčičky i nejvyšší soutěž u nás. Dalším velkým úspěchem je dnešní vítězství v jihomoravské oblasti, kde stala se přebornicí jihomoravského kraje v nadějích starších ročník 2007, a hlavně vítězství na MČR za sestavu s míčem a 3. místo za sestavu se švihadlem.

Na cíl a vzor jsem se jí samozřejmě musela zeptat. Jejími vzory jsou Alexandra Soldatova, nádherná ruská gymnastka, a dvojčata Dina a Arina Averina. A jejím cílem je být stále lepší a třeba jednou reprezentovat Českou republiku v nějaké vyšší soutěži v zahraničí. Ale na to je před ní ještě dlouhá a velmi náročná cesta plná tréninků, snahy, píle a trochy toho sportovního štěstí.

Foto: archiv Jany Matuškové

Jak podporujete svoje děti v jejich snech a koníčcích? Diskutujte s ostatními maminkami.

Jsem tu poprvé,
CHCI SE REGISTROVAT

Registrovat přes Facebook
VYTVOŘIT ÚČET ZDARMA

CHCI SE PŘIHLÁSIT
do svého účtu

Přihlásit přes Facebook